Trocha teorie

Chůze má příznivé účinky na oběhový systém, optimalizuje krevní tlak, zvyšuje výkon srdce a dokáže snížit hypertenzi. Stimuluje nervovou soustavu, uvolňuje napětí a odstraňuje záporné emoce. Zlepšuje činnost mozku a dýchání. Navíc aktivuje enzym, který zvyšuje hladinu „hodného“ HDL cholesterolu. Při déletrvající rychlé chůzi se vylučují endorfiny, které tlumí únavu i bolest a vyvolávají uvolnění a dobrou náladu. Doporučená vzdálenost se liší podle věku a kondice chodce. Lidé s velkou nadváhou by měli začínat chůzí s hůlkami – Nordic Walking – a teprve po zlepšení kondice hůlky odložit. Základní doporučení ale je nejméně 30 minut denně, nebo alespoň 5x týdně. Chůzí je myšlen soustavný intenzivní pohyb v kuse, popocházení po bytě v průběhu dne tento efekt nemá. Pomalá chůze je rychlostí přibližně 3 km za hodinu a je vhodná pro začátečníky s velmi špatnou kondicí. Běžný kondiční chodec by měl chodit svižným tempem 5 až 6 km za hodinu.

A teď praxe

Když nepočítám životní období, kdy jsem chodila s cyklomaniakem, pro kterého bylo padesát kilometrů terénem denně naprostou nutností – samozřejmě v mém doprovodu – tak nejlepší figuru a naprosto „bez práce“ jsem měla po porodu prvního dítěte. V těhotenství jsem se pravda nijak nepřejídala a nabrala celkem jen slušných 12 kilogramů, ale po porodu jsem všechno, co zůstalo v porodnici, nabrala nejméně dvakrát. Nová situace, nevyspání, poloviční úvazek v práci – mou záchranou byly tyčinky Snickers a další rychlé cukry pro okamžitý pocit energie. Naštěstí dítě bylo spací jen při kodrcání v kočárku, takže jsem celé hodiny trávila na pochodu, s pravidelnými přestávkami na kojení. Měla jsem okruh v délce asi 8 kilometrů, občas ho prostřídala trochu delším a hlavně hornatějším, a chodila jsem a chodila, a ani jsem si nevšimla, jak pěkně vypadám. Až na svatebních fotografiích, když dítěti byl už rok, jsem musela konstatovat, že mám postavu, na které snad ani není třeba nic měnit. A to všechno díky chůzi!

Při druhém a dalším dítěti už to nešlo, starší dítě se mnou chodící štreky absolvovat nechtělo, radši sedělo na pískovišti – a já musela s ním. Až když děti povyrostly, mohli jsme se začít věnovat sportovním aktivitám – kolu a koloběžce, protože aby mládež přišla na chuť obyčejné chůzi, na to je ještě příliš mladá. Ale pomalu už je na pěší výlety navykáme, máme kolem sebe tolik krásných míst – a při chůzi je člověk pozná nejlépe.

I muži umí chodit

Říká se, že mužům manželství svědčí a přestože v něm nabírají kila, dožívají se více let, než svobodní. Nevím, kolika let se můj manžel dožije, ale kila nabíral utěšeně. Až si jednou řekl dost! a začal CHODIT. Jen tak, z ničeho nic, prostě ráno nechal auto doma a šel polovinu cesty do práce pěšky, zbytek dojel MHD.

Po týdnu si koupil kvalitní boty a svěřil mi svůj plán: za rok hodlá ujít 3 650 km, tedy deset km za den. A pokud některý den nesplní, jindy si to nachodí. Plán plní opravdu poctivě, chodí a chodí, zhubnul za tři měsíce 10 kilogramů! Zformovalo se mu tělo, osvalily nohy a prsa má konečně menší, než já.

Z počátku to bylo dost náročné z hlediska rodinné koordinace, přeci jen máme čtyři děti a většina jich má různě se překrývající a navazující kroužky. Navíc do té doby byly děti zvyklé, že jim tatínek před spaním čte, a to všechno ze dne na den skončilo.

Mami, bude táta dneska číst? Asi ne, přečtu vám já, nevím kdy přijde.

Mami, dneska táta přijde? Nevím.

Mami, bude táta ještě někdy číst? Nevím.

Nevím! A když přišel, upadl na gauč a usnul.

Ale během měsíce se manželova chůze včlenila do přirozeného běhu našeho života a všichni to bereme jako fakt, že to tátovi trvá z práce déle a že se o víkendu chodí projít. Domů se vrací plný energie, přečte dětem pohádku a na gauči už neusíná. Jediný, kdo má z jeho chůze radost stále menší a menší, je náš pes. Dřív při každém cinknutí vodítka dělal radostí kotrmelce, že se jde ven, dnes prchá do pelechu a tváří se, že tvrdě spí, jen aby zase nemusel šlapat.

A výsledek? Manžel normálně jí, hubne sádlo a nabírá svaly, cítí se spokojeně, a i z mého zaujatého pohledu vypadá opravdu lépe. Do „jako za mlada“ mu ještě kousek chybí, ale už se to tam rýsuje!